Povodeň
Sedíš u okna a čteš si román,
který ti byl dnes prodán.
Za okny kapky padají,
jsou nelítostné,klid ti nedají.
Bubnují,v rytmu na parapet,
a vody není krapet.
Hladina řek začíná stoupat,
ty odkládáš knížku přestáváš doufat,
že déšť se někdy zastaví,
a bojíš se i o zdraví.
Voda však stoupá neptá se tě,
na jaké si teď právě metě.
Voda je jasný vítěz boje
a hned se vrhá do souboje.
Seš si jistá,že nikdy nevyhraješ,
přesto mocnému živlu dál vzdoruješ.
Nakonec kapky utichají
a tvoje víčka procitají.
Ze snu ,který byl noční můrou,
je pryč i s vody fůrou.
Anička